Skip to content

Proč nerušit zahrádkářské kolonie – urbanistický pohled

9.3.2011

Ještě jsem neslyšel o žádném komunálním politikovi, který by byl natolik pošetilý, aby veřejně prohlašoval, že městská zeleň je něčím neužitečným, co by bylo nejlepší zrušit. Právě naopak, otázka zachování, rozšiřování a zvelebování městské zeleně je jedním z oblíbených předvolebním témat. Komunální politici také dobře vědí, že pravidelná údržba veřejné zeleně je záležitostí značně nákladnou. A tak občas některého z nich napadne, že by bylo dobré tyto dosud prodělečné obecní pozemky komerčně využít. Pokud se mu podaří takovou myšlenku prosadit, mohou nastat v podstatě jen dvě možnosti. Jedna je špatná a druhá ještě horší. Špatnou variantou může být například úsilí o komerční využití parkové plochy. Ještě horší varianta ale nastává, když se volení zástupci rozhodnou změnit územní plán. Pochopitelně tak, aby se ze zahrady či parku otiskem jednoho kulatého razítka stala stavební parcela. Tu pak může obec odprodat soukromému investorovi. Zbaví se tím břemene údržby a ještě na tom „vydělá“. Zda ale představuje toto nezvratné rozhodnutí skutečný zisk i pro většinu místních obyvatel, bývá často nanejvýš pochybné.

U zahrádkářských kolonií výše řečené dilema odpadá. O tamní zeleň se dobrovolně a s nadšením starají jejich osadníci a navrch ještě za tuto záslužnou činnost platí obci každoroční nájemné. Z výsledného díla nemají radost jenom samotní zahrádkáři, ale i lidé z okolí, pro které je dobře fungující zahrádkářská kolonie příjemným místem procházek nebo cyklistických vyjížděk. Přesto se to některým komunálním politikům zřejmě zdá být málo.     A tak se poohlížejí po lukrativnějších způsobech zhodnocení pozemků.

Pro obhájení svých záměrů jsou přitom schopni používat podivuhodně populistických a zároveň zavádějících argumentů. Jedním z nich je, že zahrádkářské kolonie představují nepatřičný luxus, protože jsou poměrně rozlehlými plochami obecní zeleně, kterou ovšem může využívat jen hrstka šťastlivců. Jisté opodstatnění snad může mít toto tvrzení tehdy, je-li kolonie zcela uzavřená – čili pokud neumožňuje veřejnosti průchod ani průjezd na kole. Takový problém však rozhodně není neřešitelný. Obzvláště ne v situaci, kdy pozemky patří městu nebo městské části. Natož aby se stal záminkou pro zrušení kolonie. Vždyť řádně obhospodařovaná zahrádkářská osada působí příjemným uklidňujícím dojmem na kolemjdoucí i na obyvatele domů v sousedství vyhlížející na ni ze svých oken. Blahodárný účinek vzrostlé zeleně se totiž dostaví už tehdy, mohou-li se jí lidé nabažit vizuálně, aniž by s ní museli přijít do přímého fyzického kontaktu.

Téměř učebnicovým příkladem zmíněné populistické a zavádějící argumentace je vyjádření starosty Prahy 8 Josefa Noska pro místní zpravodaj Osmička: „Dle mého názoru, by se zahrádkářské kolonie měly, jsou-li uprostřed zastavěné plochy, proměnit v parky plné stromů. Žádná výstavba, ale stromy, lavičky, keře a trávníky.“ I když pominu takové detaily jako že jabloně, hrušně či ořešáky pěstěné zahrádkáři jsou stromy a rybíz, angrešt či ostružník keře, a že tyto rostliny nevyrůstají z betonu, nýbrž z pravidelně sečeného trávníku, musím si klást otázku, kde chce Praha 8 vzít na výstavbu velkorysého parku peníze. Jelikož už dávno nejsem idealista, jedna realistická možnost by mě napadla. Z části pozemků by se opravdu mohl stát veřejný park a zbytek by byl prodán developerům. Koneckonců už nyní vzniká ve východní části libeňského poloostrova ambiciózní developerský projekt Libeňské doky.

Ještě znepokojivější je ale druhá část citovaného starostova výroku: „Samozřejmě, bylo by dobré nabídnout zahrádkářům adekvátní pozemky.“ Nabídka byť třeba většího pozemku vhodného k zahradničení někde na okraji Prahy totiž možná představuje adekvátní kompenzaci z hlediska právního, ne však urbanistického ani lidského. Zaprvé bude zrušením zahrádkářské kolonie, jež zde vznikla již ve dvacátých letech, významně pozměněn krajinný ráz libeňského poloostrova. Druhý argument pokládám za ještě závažnější. Odsun zahrádkářů kamsi na periferii bude mít s největší pravděpodobností za následek zánik jedné, po desetiletí utvářené, komunity. O citové újmě, kterou tím utrpí dlouholetí osadníci, raději nemluvě.

V argumentaci stoupenců rušení zahrádkářských kolonií se tak pozoruhodným způsobem prolínají dva vzájemně si protiřečící argumenty. První – nazvěme ho „pragmatický“ – říká, že náklady na údržbu obecních pozemků jsou příliš vysoké a proto je třeba hledat cesty k jejich snižování. V druhém, „populistickém“, se komunální politici snaží vzbudit dojem nespravedlnosti, která má spočívat v tom, že ačkoliv jsou zahrádky obecní zelení a tedy vlastně patří „všem“, reálně je mohu využívat jen nemnozí. A oni, volení zástupci, jsou tu přeci od toho, aby takovou nespravedlnost napravili. Podotýkám, že jsem ještě neslyšel o žádném Pražanovi, který by si na tuto údajnou křivdu stěžoval. Vraťme se však k výše zmíněné protichůdnosti „pragmatické“ a „populistické“ argumentace. Pakliže je mým cílem výrazně šetřit, protože peněz v obecní pokladně opravdu není nazbyt, jak mohu zároveň občanům slibovat mnohamilionové investice do vybudování veřejných parků? Nelze se tedy ubránit podezření, že protizahrádkářské lobby ve skutečnosti není motivováno přemírou péče o rozvoj parkových ploch ve městě, ale snahou usnadnit spřáteleným stavebním společnostem přístup k lukrativním pozemkům.

Autor: Martin Veselý

 

Komentáře: 2 leave one →
  1. 9.3.2011 19:30

    Díky za dobrej článek. Zahrádkářské kolonie miluju, navštěvuju, mimo jiné proto, že je to jedno z míst kde je k vidění autentická lidová architektura (bez ironie) … atd …atd …

  2. 10.3.2011 08:12

    Příklad u nás: Po svépomocném dokončení 6 řadových domků jsme měli směrem ke komunikaci své zakoupené pozemky, protažené až k chodníku o část v majetku Hl.m. Prahy, v nájmu po dobu 30 let, jako zahradu. Kdysi jsme i u těchto pronajatých pozemků zakoupili a nechali navést zeminu, pozemek byl obděláván. Nájemné se postupně zvyšovalo, takže jsme chtěli pozemek koupit. Nejprve nám to bylo zamítnuto a posléze povoleno, ale cena za 1 m2 byla nehorázně vysoká. To jsme si nemohli dovolit. Pozemky jsme vrátili majiteli, který je v zápětí prodal soukromníkovi (za kolik to nevíme). Od té doby (necelé 2 roky) není na odevzdaných pozemcích žádná činnost. Údajně se má na tom kusu cosi stavět, zatím tam pracuje příroda …

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: