Skip to content

O architektech a lidech

19.6.2011

 

V druhé polovině května se na Jižním Městě uskutečnil čtvrtý ročník Street For Art, festivalu ve veřejném prostoru o veřejném prostoru. Součástí programu festivalu byly také čtyři moderované diskuse. První se zabývala pohybem lidí ve veřejném prostoru. Tématem druhé debaty bylo umění ve veřejném prostoru, třetí pojednávala o architektuře veřejného prostoru    a čtvrtá o lidech, kterým slouží.

 

V tomto příspěvku se budu zabývat především třetí debatou. Proč? Protože mě dále utvrdila v přesvědčení, že mezi nejčastější slabiny českých architektů patří (ne)schopnost komunikovat s veřejností. A zároveň mi poskytla příhodné náměty, abych mohl časté příčiny váznoucího dialogu mezi architekty a laiky ozřejmit na konkrétních, srozumitelných příkladech. Podívejme se tedy, jaký formát měla festivalová debata o architektuře veřejného prostoru, jejímž garantem se stala mezinárodní vysoká škola architektury ARCHIP, a na důsledky zvolené koncepce pro její průběh.

 

Zaprvé se tato debata, na rozdíl od zbylých tří (o pohybu, umění a lidech ve veřejném prostoru), odehrávala v jinak uspořádaném diskusním prostředí. Ve dvou předcházejících diskusích osvědčený prostorový model, kdy byli přizvaní hosté i návštěvníci festivalu rozsazeni do neformální elipsy kolem centrálního stolu, byl v případě debaty s (nebo spíš mezi) architekty nahrazen formátem mnohem akademičtějším. Architekti pozvaní do panelové diskuse zaujali místo za dlouhým konferenčním stolem při jednom okraji místnosti. Pro návštěvníky pak bylo připraveno několik řad židlí pečlivě urovnaných proti diskusnímu panelu po vzoru klasického přednáškového sálu.

 

Formální, hierarchický charakter zvoleného prostředí ještě umocnily jmenovky panelistů, jejichž vyrobení si na organizátorech festivalu na poslední chvíli vyžádali. Výstižně tak jeden z návštěvníků přirovnal vzniklou atmosféru ke stranické schůzi. Na jedné straně debatující „odborníci“ a proti nim masa anonymních „laiků“, kteří byli na více než hodinu odkázáni výhradně do role posluchačů.

 

K uvolnění atmosféry nenapomohla ani moderátorka. Styl, jímž debatu vedla, podle mého názoru spíše přispíval k opaku. Zaprvé, protože zvolila zřetelně akademický způsob vystupování provázený formulacemi typu  „Po úvodu, který tady za chvilku přednesu, bych otevřela asi hodinovou diskusi nad pěti tématy“. Zadruhé, poněvadž ještě zdůrazňovala již tak zřetelnou bariéru mezi debatujícími architekty a posluchači oslovováním architektů „kolegové“ nebo například konstatováním „Na tom se tady asi všichni shodneme, protože jsme architekti“.

 

Nebylo proto překvapením, že se následně otevřená diskuse rozbíhala pomaleji a s většími rozpaky než u předchozích debat, v nichž byl návštěvníkům dán prostor pro vyjádření otázek a názorů  za jednotlivými podtématy a ne až ke konci celé debaty. Stejně tak se nelze divit,    že jedna z prvních otázek, která v této rozpravě zazněla, se týkala míry a způsobu zapojování veřejnosti do architektonických a urbanistických projektů. To je totiž v České republice stále nečím novým, nevyzkoušeným, s čím si ani architekti ani veřejnost nevědí příliš rady.

 

A jak vyplynulo z odpovědí panelistů, v důsledku toho se takové debaty často motají v začarovaném kruhu. Architekti bývají otrávení obvykle minimální erudicí občanů v této oblasti. Mají pocit, že se od lidí nemohou dozvědět „nic kloudného“ a že jim lze možná objasňovat logiku navrhovaného projektu, ale nikoliv s nimi vést rovnocennou debatu nad hrubě rozpracovaným projektovým záměrem. Zástupci veřejnosti potom, leckdy oprávněně, nabývají dojmu, že spíše než zapojováni do diskuse o započatém projektu, jehož konečnou podobu mohou významným způsobem ovlivnit, jsou stavěni před téměř hotovou věc. Oběma stranami očekávaná konstruktivní diskuse o tom, k čemu má daný prostor jeho budoucím uživatelům sloužit, se v důsledku často zvrhne v ostré spory o konkrétní design. Jeden se rozčiluje nad tím, že se má pokácet vzrostlý strom, druhý prosazuje zřízení psího záchodku,  třetímu vadí, že dětské hřiště má vyrůst přímo pod jeho okny, a celkový smysl projektu se vytrácí.

 

Co je tedy potřeba udělat pro to, aby odborníci ani místní obyvatelé neodcházeli z debaty se smíšenými pocity nebo dokonce otrávení? Zaprvé je důležité zvolit příjemné prostředí, které svým prostorovým uspořádáním a priori nevyvolává dojem pevně dané hierarchie. Zadruhé by měl moderátor navodit přátelskou, neformální atmosféru. Třetím předpokladem úspěchu je schopnost moderátora v případě potřeby tlumit vyhrocující se spory. Průběh debaty o lidech ve veřejném prostoru nicméně ukázal, že ani zkušený a charismatický moderátor takových debat, jímž Matthias Rick z berlínského architektonického studia Raumlabor bezesporu je, mnoho nezmůže, když si zúčastněné strany nechtějí (nebo neumějí) naslouchat. Proto si na tomto místě dovolím zopakovat to, co již zaznělo na zmíněné debatě o lidech ve veřejném prostoru. Především je důležité, aby obě strany zaujaly pozitivní přístup. Pro občany účastnící se podobných debat to znamená především pobídku, aby přicházeli s vlastními nápady, co a jakým způsobem je v diskutovaném prostoru možné zlepšit, a ne se pouze stavěli negativně k návrhům předkládaným pověřenými architekty. Architekti a představitelé místních samospráv by pak měli zástupce veřejnosti považovat za skutečně rovnocenné diskusní partnery a jimi předkládané návrhy ihned nezavrhovali jako „nemožné“, „nesmyslné“, „nereálné“ apod. Naopak, měli by se z pozice odborníků snažit nacházet průsečíky mezi občany vyjadřovanými potřebami a tím, co je na základě územních a finančních limitů v daném prostoru možné realizovat. Není to snadný úkol, ale vynaložené úsilí se vyplatí. Jak v diskusi s architekty správně poznamenal Jan Mach z ateliéru Mjölk, jestliže jsou lidé zapojeni do tohoto procesu, nabudou pocit, že je to „jejich“ projekt a „jejich“ dílo a skrze tuto identifikaci s místem získají pozitivnější vztah k prostředí, ve kterém žijí.

 

Autor: Martin Veselý

Fotografie z letošního ročníku festivalu Street For Art:

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: