Skip to content

Otázky okolo Revoluční 1502/30

27.1.2012

Po zveřejnění záměru investora Brobosu Properties dne 4. ledna 2012 realizovat v Praze 1 na místě stávajícího domu v Revoluční 1502/30 a na sousedních parcelách v majetku Magistrátu nový dům podle projektu architektonické kanceláře DaM, se nastartovala nezvykle bouřlivá veřejná diskuze. Tento text chce odpovědět na několik obecných otázek.

Čím je místo charakteristické a jaká je hodnota stávajícího domu?

Hodnota domu 1502/30 v Revoluční spočívá především v jeho synergii s východní uliční frontou, kterou posiluje. Dům je výstavný s originálním původním bohatým proporčním zdobením fasády upomínajícím na romantizující tendence poloviny 19. století, je předchůdcem pozdější historizující zástavby Karlína, Vinohrad či Smíchova, tehdy se ještě nacházejících na předměstí za hradbami.

K porozumění významu historicko-romantického domu z roku 1869, který je určen prezentovaným záměrem k demolici, je vhodné uvést krátkou retrospektivu. Revoluční ulice vznikla v 60. letech 19.století na místě hradeb z doby Václava I. (13. století), které 5 století oddělovaly Staré a Nové Město. Zatímco dnešní Národní třída a ulice Na Příkopě vznikly na místě starých hradeb již v druhé polovině 18. století, k dokončení 1. pražské ringstrasse na severovýchodním konci došlo k zboření hradeb až v roce 1859. Tehdy byla postavena celá východní fronta Revoluční nepřesahující 4 patra, zatímco protější moderně puristická strana ulice vznikla až ve 20. a 30. letech 20. století a je jednotně regulována ustupujícím 7. patrem. Díky tomu dnes Revoluční třída působí hmotově nevyváženě a právě to je její zvláštnost. Míra tohoto významného urbanistického počinu je dobře vidět v plánu struktury zástavby v podkladech k územnímu plánu (ÚRM). Těžko říci proč je tam zkoumaný dům 1502/30 vyznačený chybně žlutou barvou, jako rostlá zástavba, na místo červenou, jako bloková zástavba jeho sousedů ze stejné doby. V 30. letech 20. století jsou podle monumentální Hypšmanovy a Engelovy regulace nábřeží vybudovány i protější palác Merkur od Jaroslava Fragnera, ministerstvo obchodu a průmyslu od Josefa Fanty u Štefánikova mostu a ministerstvo dopravy od Antonína Engela na protější vzdálené východní straně Nábřeží Ludvíka Svobody. A byl založen i velkorysý park. Za války byly Němci zbořeny z vojenských důvodů romantické Eliščiny lázně, po válce byl nahrazen starý litinový most novým betonovým, vznikla zde frekventovaná pobřežní komunikace s mimoúrovňovým nájezdem na most a v roce 1980 byl otevřen Těšnovský tunel na východním konci parku. Původní velkorysý park mezi ministerstvy byl nájezdy na pobřežní komunikaci urbanisticky necitlivě zkrácen asi o 1/3 své plochy a současný stav nábřeží se jeví díky tomu jako poškozený.

Co je nejdůležitější na novém projektu?

Dům 1502/30 na nároží ulic Revoluční, Lannova a Nové mlýny se díky historickému vývoji nachází na styku rostlé zástavby, blokové uliční zástavby a nábřežní monumentální monoblokové zástavby. To je jádro problému – vyrovnat se s takto urbanisticky komplikovaným zadáním na jedné malé parcele je prakticky nemožné, pokud chceme vytvářet město harmonické a ne město plné schizofrenie a nesourodých střetů.

Nový návrh předložený Brobosu Properties realizovat na místě stávajícího domu a na sousedních dosud nezastavěných parcelách, které jsou v majetku Magistrátu, novostavbu podle projektu architektonické kanceláře DaM komponuje ve dvojici s protilehlým palácem Merkur monumentální „bránu města“. Dům je ale díky tomu v trojím ohni, je situován mezi: 1. rostlou zástavbu Petrské čtvrti, 2. blokovou uliční zástavbu Revoluční a 3. monumentální monoblokovou zástavbu ministerstev a paláce Merkur. To je urbanisticky velice nevděčná úloha. Návrh DaM tuto komplikaci řeší skrytím domu za kovový rastr fasády, čímž se však návrh stává autistickým, jak jej charakterizuje prof. Rostislav Švácha. Proti tomuto návrhu se zároveň vyslovili architekti Ladislav Lábus a Josef Pleskot ve vědecké radě NPÚ. Naopak nejsou známí odborní obhájci tohoto projektu. Sázka na předsazený monotónní rastr, kdy dům fasádu zároveň má i nemá, zde nevychází. Tvarování, rytmizace ani plechový materiál líce domu nemají žádnou oporu v okolí, amorfní hmota jen tupě jako tampón vyplňuje prostor, aniž by mu přinášela srozumitelně artikulovanou kvalitu, neřkuli čitelný příběh, jaký nabídl před lety Tančící dům na předpolí Jiráskova mostu.

Co na to právník?

Je otázkou, jestli se památková inspekce Ministerstva kultury bude doopravdy zabývat podnětem Klubu za starou Prahu, který proti demolici domu č.p. 1502/30 protestuje a žádá zjednání nápravy, či zda definitivně zvítězí pravidlo, že o stavbách v Pražské památkové rezervaci rozhodují především argumenty odborníků placených za jejich demolici.

Případ domu 1502/30 je typickým příkladem stylu práce Odboru památkové péče Magistrátu hl.m. Prahy, který navzdory památkové ochraně stavby v Pražské památkové rezervaci a negativnímu posudku Národního památkového ústavu (instituce zajišťující odborné podklady pro práci úředníků na odboru památkové péče) vydal souhlasné závazné stanovisko k demolici, což znamená, že z hlediska památkové péče je demolice schválena a stavební úřad již bude posuzovat jen technické aspekty demolice, nikoliv historickou a kulturní hodnotu stavby.

Ochrana domů v Pražské památkové rezervaci, které nejsou samostatně prohlášeny za kulturní památky, zjednodušeně řečeno spočívá v tom, že tyto stavby musí být zachovány, pokud vykazují alespoň „dílčí kulturní a historické hodnoty“. Odbor památkové péče se přiklonil k názoru předkládanému investorem, ačkoliv ten je zamýšlí zbourat a je proto pochopitelně značně zaujatý.

Závazné stanovisko Odboru památkové péče může být ještě teoreticky zrušeno Ministerstvem kultury. Nicméně ministerstvo není prosto nežádoucích vlivů, jak jsme měli možnost se přesvědčit v minulém roce při projednávání kauzy schválení demolice domu č.p. 1601 na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Úředníci, kteří si dovolí rušit rozhodnutí v důležitých developerských kauzách, jsou promptně vykázáni do patřičných mezí, případně vykázáni z úřadu zcela.

Jak z toho ven?

Je třeba se zeptat, proč Praha nemá zpracovaný regulační plán a pro koho je to výhodné? Tyto otázky je už ale dobré směřovat přímo na primátora Bohuslava Svobodu.

Z dnešního pohledu by bylo jistě z hlediska městotvorného, ekonomického, majetko-právního i politického dobře dořešit reziduum na předpolí Štefánikova mostu. Na otázku, jak nejlépe na tomto místě stavět, by měla dát odpověď celková regulace Nábřeží Ludvíka Svobody, která ale dosud neexistuje. Těžko ji dnes předjímat. Z probíhajících diskuzí se snad ukazuje, že předpolí Štefánikova mostu je dobře osadit trojicí reprezentativních budov – palác Merkur v čele, po pravé straně ministerstvo průmyslu a po levé straně nová pokud možno správní, školní nebo kulturní budova, podobně jako je tomu v kompozici Palachova náměstí, které je tvořeno trojicí budov Rudolfinum, filozofická fakulta a UMPRUM. Tím se problematický štít Revoluční 1502/30 dostane z průčelní nábřežní pozice, kterou nedokáže kompozičně vybalancovat a zároveň Město získá parádní stavební pozemek v centru, a možná i více. Je úkolem Města ve svém vlastním investičním zájmu transparentně a v participaci se svými odbornými institucemi a širokou veřejností, ne proti nim, formou urbanistické soutěže, vytvořit aktuální regulační plán nábřeží zohledňující všechny aspekty území, vymezit hranici mezi veřejným a soukromým, zastavěným a nezastavěným územím, vymezit novou parcelaci, vypsat výběrové řízení pro budoucí investory a na nové domy na městských parcelách vypsat veřejné architektonické soutěže. Doba přípravy jistě nebude delší než 3 roky, po které se dosud marně Brobosu Properties s tzv. pomocí Města, ve skutečností však s pomocí „nezávislého“ Sboru expertů, snaží dosáhnout rozuzlení zapeklité situace. A je třeba upozornit, že forma zadání návrhu stavby přímo předsedovi Sboru expertů PP MHMP Petru Malinskému se v době oficiálně deklarovaného boje s korupcí jeví nevěrohodná, zvláště když již byl jednou v roce 2010 Českou komorou architektů odsouzen za střet zájmů v účasti v soutěži vypsané Magistrátem na revitalizaci Mariánského náměstí v celkovém rozsahu více jak 1mld. Kč.

Autoři: Tomáš Vích (architekt) a Tomáš Erbák (právník)

současný plán struktury zástavby v podkladech k územnímu plánu (ÚRM, leden 2012)

Další příspěvky v diskusi o domu č.p. 1502/30 a přestavbě v Revoluční ulici

1. Přešlapování nad Revoluční, Karolina Jirkalová, Art+Antiques, 12/2011/

2. Revoluční ulici ukončí moderní Novomlýnská brána, ČT24, 5. 1. 2012

3. Nový dům v Revoluční vyvolává spory, Markéta Horešovská, ČTK, 5. 1. 2012,

4. Praha zakonzervovaná?, Bohuslav Svoboda, 16. 1. 2012

5. O pražském urbanismu víte málo, pane primátore, říká jeden rozhněvaný mladý muž,  Jakub Bachtík, 17. 1. 2012,

6. Soutěž nesoutěž o druhý „Tančící dům“, Česká pozice, 25. 1. 2012

7. Diskuse nad „starým a novým“, Bohuslav Svoboda, 27. 1. 2012

Komentáře: 4 leave one →
  1. jarka permalink
    30.1.2012 12:51

    zajímavý článek.
    Není ale těžké si zjistit pár informací, zvlášť, když v odkazech pod článkem se nacházejí. Pokud se v článku dozvídám, že „nejou známí obhájci tohoto projektu“ a v jiných článcích se otevřeně píše o kladném hodnocení např. od Lukeše, Šlapety nebo Sideje, dochází mi, že i tenhle článek není rozhodně objektivní a spekuluje pouze s informacemi, které se mu hodí… a tak se rozepíšu o věcech, které jsou ve vašem článku možná zamlčeny, nebo překrouceny, nebo jsou objektivní postřehy zaměněny za subjektivní.
    Zároveň, když pak čtu hodnocení (a to má být objektivní???), že „tvarování, rytmizace ani plechový materiál líce domu nemají žádnou oporu v okolí,…, a čitelný příběh, jaký nabídl před lety Tančící dům na předpolí Jiráskova mostu“, zůstává mi rozum stát… Argument tvarování podle okolí je totiž jeden ze stěžejních momentů tohohle projektu. Je samozřejmě přirozené, že některé věci se líbí, jiné ne, jak komu. A pokud jste to sepsal Vy, pane architekte Víchu, dívám se na váš web z posledních let, a pokud navrhujete toto(2006-2010 opravdu v dnešní době??), http://aavich.cz/galerie/IMG3910am.jpg
    pak ani otázka estetiky nám není společná. Mě se ten radiátor líbí.

    demolice domu byla schválena mnohem dřív, než se vůbec k návrhu dostali oslovení architekti a tak není divu, ze nově navrhované projekty s ním nepočítají žádný (opět čerpám z odkazů, které vy sami publikujete), a to ani tolik vyzdvihovaný Chalupa. Ten je mimochodem ve své hmotě snad ještě brutálnější, než DaM, i když zrovna tyhle dva návrhy jsou snad nejnižší z nabídnutých.

    Není taky těžké zjistit, že na místo tohohle novorenesančního domu byl už v minulosti navržen jiný dům – píše o tom Bečková na svém blogu, a někdy v roce 2008 byl památkáři schválen postup, že když bude dům nahrazen kvalitně, není jiné řešení než se ho vzdát. Tak proč se teda najednou památkáři bouří? Měli přece dost času posbírat argumenty a svoje vlastní rozhodnutí zvrátit, ne?

    Také narážíte na otázku, proč praha nemá regulační plán. Dokážete si z odborného hlediska takový regulační plán představit? Víte, kdo by jím byl pověřen? I přes to, že by byl zvolen objektivně kvalitní tým, jak by zrovna váš server ztrhal každé jejich rozhodnutí a regulativ? Z mého pohledu je naopak dobře, že se každé místo posuzuje zvlášť, než aby podléhaly dva domy vedle sebe -a v Praze to znamená často velmi odlišný kontext- stejným regulacím. Naopak, dejme konečně tíhu zodpovědnosti na jednotlivce, architekty a majitele domu a případné úřady, které tak jak tak musí všechno vždycky schválit.

    V závěrečném odstavci pak slučujete 2 prostory, které jsou ale dnes odděleny ulicí (ano, historicky to tak nebylo, ale dnes holt ano) a to soukromý pozemek zmiňované společnosti a pozemky předpolí mostu, ve vlastnictví města.
    Máte naprostou pravdu, ať se město kouká k problému postavit čelem a zadá onu soutěž (jak se od 60.let stalo už tolikrát…), pak se samozřejmě může díra z pohledu z mostu zacelit. A klidně ať se pak zakryje radiátor. Ale chca nechca soukromý pozemek vždycky bude soukromý. A ten může městská rada nebo kdo regulovat jen dostupnými nástroji.

    Forma zadání, jak píšete, Malinskému, by pak byla čistě legitimní pro soukromého investora, kdyby tomu tak bylo. Ale on to zadal několika ateliérům najednou, a pak si prostě vybral. Vybírala bych stejně, pokud jste viděl ty ostatní – a doufám, že viděl, když už o tom sám píšete.

  2. Tomáš Vích permalink
    30.1.2012 17:06

    Jarko, děkuji za obsáhlou reakci, skutečně jsem autorem textu vyjma právního odstavce, tak stručně zareaguji. Co je objektivní názor, to by měla zodpovědět otevřená diskuze, moje zkušenost říká, že zazníly dostatek názorů pro a proti, objektivní skutečnost se dříve či později ukáže. Já jsem skutečně dosud neslyšel a nečetl v čem kdo shledává kvalitu návrhu DaM, o nedostatku respektu ke kontextu mluví ale více zdrojů. Ano, NPÚ připustilo, že je možno stávající dům nahradit novostavbou v případě, že by byl nahrazen novým objektem výjimečné kvality. To v podstatě opakuje i Zdeněk Lukeš, když říká, že je taková oběť pro vznik nové architektury a v zájmu vyřešení dlouholetého urbanistického problému v místě přijatelná. To ještě ale není hodnotový soud. I slova Vladimíra Šlapety, že návrh prokazuje vývojové možnosti plasticko-organického hmotového konceptu jako jedné z možných cest při řešení komplikovaných problémů výstavby v historickém prostředí, podle mne neříká, jestli tato cesta má výjimečnou kvalitu. Investor měl jak píše Karolina Jirkalová řadu poradců, prý asi 50, s nimiž předložené návrhy konzultoval, obchodníci, právníci, široké spektrum. Známo je ale jen osm, architekti Josef Pleskot, Jakub Cigler, Zdeněk Fránek, Richard Sidej, památkáři Pavel Jerie, Jan Vojta. Důležitá prý byla obhajoba soukromého památkáře Josefa Holečka, ta ale není veřejně známá podobně jako ostatních. Když na misku vah nepřisypete nějakou tu argumentaci, těžko co vážit.
    Tvarování – ano v obecné formě dům vyplňuje parcelu do výšky Merkuru, ale já měl na mysli právě to napojení se na kontext rostlé a blokové zástavby, které tu postrádám. Moje práce jsou skutečně s prací kanceláře DaM nesrovnatelné, to je ale na samostatnou diskuzi na téma Neobrutalismus a Nový urbanismus, to by bylo ale na samostatnou řeč. Líbí/nelíbí je subjektivní věc, však víte…
    Chybějící regulační plán – to je myslím zásadní podnět, který z této kauzy plyne. Je to územně plánovací nástroj definovaný stavebním zákonem vznikající jako průsečík potřeb v daném území. To nemůže suplovat jeden investor, může o něj Město požádat, iniciovat, ale ne ho svévolně tvořit. Regulační plán je originální pro každé místo, v tom je jeho síla, nejde tu o nějaké obecné schéma, v podstatě řeší hranici ulice a její výšku, nic více, nic méně. Pokud regulační plán nebude, hrozí jednotlivci, že se marně bude léta snažit o to vyjít Městu vstříc, to mu to ale může z nejrůznějších důvodů vracet. Regulační plán by měl investorům naopak šetřit čas a peníze. Dům o kterém je dnes řeč, má regulaci definovanou svojí hranicí pozemku a v tom je háček, nejde jen o jeho demolici, ale i o nově zabíraný veřejný prostor a štítovou zeď. Je možné, že regulace ukáže, že vedle této parcely vznikne ještě jedna celá koncová parcela, což by pro Brobosu Properties nebyla tak výhodné, jako když mu připadne část chodníku a štít s výhledy na řeku. A o to se tu, pokud se nemýlím, ze strany investora hraje především.

  3. jarka permalink
    31.1.2012 17:57

    ano, vím, co je regulační plán, vím, jak se pořizuje a vím, že může mít mnohem více podob, než píšete (hranice ulice a výška zástavby). Moje připomínka směřovala k obtížnosti vypracovat reguační plán pro Prahu (třeba jen pro Staré/Nové město). Ale ve složitosti se jistě shodneme. Spor, zda v tak komplikovaných podmínkách má či nemá smysl jej pořizovat, nechám stranou.

    to, že jste žádný z pozitivních názorů neslyšel/nečetl neznamená, že neexistují.
    Každopádně v prvních článcích po novém roce taková hodnocení byla. Vyberu namátkou jednu:
    „Posuzovali jsme pět soutěžních návrhů, ale při jejich hodnocení jsme chtěli poznat i návrhy ze všech předchozích soutěží. Osobně jsem při tom dospěl k závěru, že projekt DaM architektů v souhrnu svých atributů převyšuje ostatní,“ říká Richard Sidej, jeden z porotců soutěže …

    Tak snad ještě poznámka k poslednímu odstavci… „Dům o kterém je dnes řeč, má regulaci definovanou svojí hranicí pozemku a v tom je háček, nejde jen o jeho demolici, ale i o nově zabíraný veřejný prostor a štítovou zeď. Je možné, že regulace ukáže, že vedle této parcely vznikne ještě jedna celá koncová parcela“

    nově zabíraný veřejný prostor je max 2 metry chodníku. Celý chodník až k obrubníku odhaduju tak na 4 metry. To rozhodně není prostor pro novou parcelu, natož koncovou. Jestli máte na mysli zrušit „brejle“-spojení mezi revoluční a nábřežní komunikací-tu Lannovu ulici, tak to zrovna městu moc nepřidá. Situace je dnes daná, parcela je dnes rohová-taková je výchozí pozice pro jakýkoliv návrh na tohle místo-viz ony články, těžko rohovou parcelu stavět jako „budoucí proluku“.
    Na místo bylo několik soutěží během posledního půlstoletí. žádný se o přemístění komunikace nezajímal. Ať si město udělá soutěž jakou chce, jsem zvědavá, jestli mu ČKA pomůže, a nebo jestli se zase ozve až po funuse, co všechno bylo špatně.
    Holt se zase jeden investor dostal do sporu jen proto, že město (a jeho instituce) není schopno vyřešit svoje úkoly. Není to žádná nově vzniklá situace, je to tam takhle přes půl století. Zase se jen čekalo, až se začne někdo snažit s tím něco udělat, aby mohli ukazovat prstem a říkat NE.

  4. Tomáš Vích permalink
    31.1.2012 22:21

    Richarda Sideje znám dlouho a vážím si ho, škoda že si nedal práci specifikovat, které atributy projektu od DaM převyšují ostatní, takto je to jen stále líbí/nelíbí, což nestačí. A nejde v tomto případě bohužel mluvit o soutěži a o poradcích jako o porotcích soutěže, bylo to souběžné zadání studie, žádné podmínky, žádná jasná porota, hodnocení, hlasování, výstava. Komora má soutěže jako stěžejní téma, toto architektonická soutěž nebyla. Dokud nebude regulační plán, nejde říkat, že vedle stávající parcely nemůže vzniknout regulérní např. 12m parcela, ale ani já to nemohu na sto procent tvrdit, byť to jako architekt-urbanista považuju za přínosné. Od toho je Město se svými institucemi. Já vidím výhodné vozovku o pár metrů posunout, vy třeba ne, ale těžko to tu na blogu pořešit. Já se snažím hájit veřejný zájem, veřejný prostor, městské parcely, potažmo peníze. Vy kopete za investora, architekty nebo snad Město? Proběhlé soutěže byly vázané úzce na Novomlýnskou, to je ale kámen úrazu, v rámci předpolí mostu a ještě lépe celého nábřeží je věc, jak si troufám tvrdit, snáze řešitelná. O tom je právě text našeho článku a snad i jeho hlavní přínos – nebourat a stavět nově a lépe. Že na nedořešené urbanistické přípravě je ve výsledku bit iniciativní investor, se asi nakonec po všech diskusích i shodneme…

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: