Skip to content

Metropolitní ozvučná deska – kritická úvaha nad prvním zasedáním

4.5.2012

Mluvit neustále o tom, jak je rozvoj města Prahy špatný, nahodilý, nekoordinovaný, nestrategický, fragmentovaný, navíc bez vize a prolezlý korupcí, se v uplynulých letech stalo určitým klišé. V Praze sice vznikly desítky neziskových organizací a občanských sdružení, které usilují o nápravu tohoto tristního stavu, ovšem bez dostatečné odezvy politické reprezentace nelze očekávat valný úspěch. V souvislosti s přípravou tzv. Metropolitního plánu, který má nahradit stávající plán územní, se však ledy přeci jen pohnuly. Na podnět náměstka primátora hl. m. Prahy Tomáše Hudečka vznikl nový poradní orgán nazvaný „Metropolitní ozvučná deska“ (MOZD), inspirovaný orgánem fungujícím v nizozemském Rotterdamu. Jeho smyslem je zprostředkovat čtyřikrát ročně setkání šesti desítek odborníků na městskou problematiku, jejichž úkolem je na rozvoj města dohlížet.

Bude mít nový metropolitní plán jen pouhé čtyři funkce?

Krok správným směrem, nebo jen další politická hra?

Vypadá to jako hezká myšlenka. Nový metropolitní plán údajně bude mnohem srozumitelnější pro běžného občana, a díky své flexibilitě učiní přítrž současnému rozmachu korupce, k níž údajně rigidita stávajícího územního plánu zavdává příčinu. Úkolem MOZD bude společně přijít na to, jak by takový Metropolitní plán mohl v praxi nejlépe fungovat a k jakému strategickému cíli by jeho implementace měla posléze vést. Na místě je však určitá skepse. V Praze podobných poradních orgánů od roku 1989 fungovalo už několik a přínos nikdy nebyl valný. Zájmy developmentu vždy převálcovaly jakékoliv úsilí o smysluplné řešení městských otázek. Praze však už nyní opravdu teče do bot – mohl by se tedy po řadě neúspěchů MOZD stát úspěšnou výjimkou? Bylo by to krásné. Co když je ale MOZD jen další politickou hrou? Jen pouhým nástrojem k legitimizaci metropolitního plánu, který nakonec opět ochrání hlavně soukromé investory na úkor veřejného zájmu? A co když jde jen o jakési předvolební sbírání bodů?

Kam se podíváš, všude samý architekt

Na první pohled zaujme, že mezi šedesáti odborníky na město ve sboru MOZD zcela převažují architekti. Co víc, až na jednu architektku teoretičku jsou to samí muži. Budeme se tedy bavit o technokratickém řešení rozvoje našeho města? S podivem je i to, že ve sboru expertů až na několik výjimek chybí urbanisté, tedy ti, kteří teoriím urbanizmu rozumí nejlépe. Nejedná se tedy spíše o souboj architektonických titánů o městské zakázky na jednotlivá rozvojová území? Uvidíme. Každopádně je s podivem, jaký monopol architekti na plánování měst v Česku mají. Je v tom kapánek ideologie – pro architekty bývá důležitý především vzhled, funkčnost a technické řešení. Architekti staví především s maximálním ohledem na přání investora, a s minimálním ohledem na veřejný zájem. Takový přístup pochopitelně prosívá upevnění moci hegemona. Zdá se tedy, že i v 21.století máme co do činění s přístupem ne nepodobným tomu, který známe kupř. z Haussmannovy přestavby Paříže v době Napoleonovy diktatury. Diktátorskými režimy opomíjená, či dokonce cíleně utlačovaná společenská složka je naopak doménou, které dobře rozumí především urbanismem se zabývající sociologové a sociální geografové. Na zaplacení jejich práce však obvykle nezbývají peníze ani v zastupitelské demokracii a architekti s nimi proto jednoduše nespolupracují. Ostatně, ani v komisi MOZD těchto opomíjených expertů mnoho nebylo – pouzí čtyři. Nutno podotknout, že většina architektů ani neví, že tyto profese existují. Kromě toho se pak v komisi nacházelo již jen stopové množství jiných profesionálů z oblastí jako je filosofie, umění, historie, grafický design, či teologie a ekonomie. Na okrasu pak ještě několik zástupců občanských sdružení.

Praha matka měst? Bejvávalo….               

Jelikož se o průběhu a hlavních závěrech prvního setkání MOZD bude možné dočíst z mnoha jiných zdrojů, podobného shrnutí se vystříhám, a namísto něj se spíše kriticky pozastavím nad obecnějším poselstvím obsahu a průběhu první ozvučné desky. Hned v úvodu prvního setkání v poslední dubnovou sobotu nás uvítal primátor Bohuslav Svoboda svým tradičně chabě připraveným projevem, z něhož i laik vytuší, že primátor příliš moudra o městu nepochytil. Po boku bývalého primátora Jana Kasla a profesora Miloše Havelky zasedl primátor též v prvním ranním panelu. Poté co Jan Kasl zbilancoval vývoj územního plánu a nověji i strategického plánu na území Prahy v uplynulém století, jsme se od pana primátora Svobody dozvěděli především to, že Praha je město hlavní, krajské, a taky celoevropsky významné. To pravděpodobně nikdo z nás dosud nevěděl. Byli jsme tedy vybídnuti k tomu, abychom tyto tři základní roviny našeho města brali v potaz při hledání ideálního řešení budoucího vývoje metropole. Pan primátor si také hned na úvod dokázal skvěle protiřečit, když prohlásil, že je nutné respektovat fakt, že 70 % příjmů Prahy pochází z turismu, ale že by se z Prahy rovněž neměl stát skanzen. Nejen že uvedené procento se zdá být přehnané, a zároveň mnohé vypovídá o schopnosti našich komunálních politiků hospodařit s těmi zdroji, které s turismem nesouvisí, ale v neposlední řadě je třeba říci, že Praha se už skanzenem dávno stala, a že turismus, respektive jeho předimenzovanost v určitých částech města, je toho hlavní příčinou. Odlehčením byl projev pana profesora Havelky, díky kterému jsme se něco dozvěděli též o oné opomíjené sociální složce našich měst. Padly důležité termíny jako genius loci, konstruování identit a mentální prostory. Pan profesor nám též připomněl skutečnost, že ekonomické elity již dnes nepotřebují elity politické, odchází do daňových rájů a na našem městě se jen přiživují. Důsledkem je úpadek hodnot, a tatam jsou časy, kdy se Prahu venkov snažil napodobit.

Následující diskuse byla spíše přestřelkou nejrůznějších názorů, postřehů a připomínek. Někteří si stěžovali, že územní plán se jako nástroj příliš nadřazuje nad prostředí, a že je potřeba rozlišovat mezi plánem územním a strategickým. Padla zmínka o tom, že Praha nemá sociální a kulturní plán, a že je kulturní nabídka v Praze příliš založená na kultuře zděděné z historie, nikoliv té současné. Pan Tomáš Benedikt Mohelník si stěžoval, že se našinec v centru Prahy stal cizincem. Biolog Sádlo pro změnu lamentoval, že zázemí Prahy již neobsahuje skutečnou přírodu. Architekt Gebrian osočil vedení města z neschopnosti identifikovat skupiny, které se městu dlouhodobě věnují, a zasluhovaly by veřejnou podporu. A tak dále. Paní moderátorka musela debatu usměrňovat a po debatujících žádala především konkrétní návrhy a řešení. Jinak tomu nebylo ani při debatě, která následovala po druhé panelové diskusi, v níž promluvili pan radní Hudeček, pan radní Novotný, a architekt Koucký.

I přes přehršel témat však paradoxně téměř vůbec nebyla řeč o metodice, kterou bude území s pomocí navrhovaného Metropolitního plánu regulováno, ačkoliv právě příprava tohoto plánu byla hlavním podnětem k společnému setkání.

Bez městského majetku není nástrojů urbanizmu. Primátor to nechápe

Nemohu se vyhnout dojmu, že cílem MOZD není současné problémy hlouběji poznat a definovat jejich příčiny, nýbrž především nalézt jejich účelné a spíše povrchové řešení. Je tedy snad snahou MOZD navrhnout dlouhodobě udržitelnou strategii plnou kosmetických řešení? Strukturální problémy a vznikající sociální nerovnosti v dnešním městě se nikomu řešit nechtělo. Tím spíše pak nikdo nechtěl hovořit ani o drtivých dopadech globalizace a globální ekonomiky, k jejichž regulaci a usměrňování neexistuje téměř žádná politická vůle. Ostatně, pravicovým politikům se často ježí chlupy na zádech sotva jen slovo „regulace“ zazní. Možná proto nebyla vedena ani polemika o metodách regulace Metropolitního plánu, a tudíž ani o způsobu, kterým bude rozlišováno mezi plochami již zastavěnými a plochami rozvojovými. Potíž zdá se být i v tom, že město z logiky, kterou jeho vedení vyznává, de facto už ani nemá, co by regulovalo. Velká část nemovitostí ve městě byla rozprodána či zprivatizována, a možnost jakýmkoliv způsobem zasahovat do záměrů soukromých vlastníků zazdil primátor Svoboda již po ukončení debaty po prvním panelu. Poté co jsem upozornila na častý střet zájmů v případech, kdy zastupitelé na magistrátu či v městských částech zároveň podnikají, či vlastní akcie v různých developerských projektech, primátor Svoboda reagoval slovy, která rozčarovala i některé z konzervativněji uvažující odborníků: do způsobu, kterým se svými nemovitostmi nakládá soukromý vlastník nemůže být za žádných okolností zasahováno. Vlastníka se prý můžeme pouze pokusit přesvědčit. V praxi to tedy znamená, že město, které se zbavilo většiny svého majetku, de facto ztratilo veškerý vliv nad svým dalším vývojem. Jenomže pravicoví politici si obecní majetek a regulace mylně spojují s bývalým režimem, a obhajobou jeho rozprodání pravděpodobně kryjí záda těch, kteří na tom vydělali. Co na tom, že obecní majetek je základním nástrojem k vytváření urbanistických koncepcí? Naši politici pro jistotu zavírají oči i nad tím, že v západních městech existuje praxe odkupování soukromého majetku, je-li to v zájmu veřejnosti. Teze o přesvědčování investorů navíc působí jako výsměch, vezmeme-li v potaz, že dnešní ekonomické aktéry mnohdy nezastaví ani národní legislativa. Česká podnikatelská elita navíc často postrádá dostatek vzdělání, kultury a morálky, a ke svým majetkům mnohdy přišla nečestným způsobem. Skutečně se dle primátora Svobody máme začít spoléhat na to, že tato elita nyní bude po domluvě s námi respektovat veřejný zájem?

Metropolitní plán aneb anarchie soukromého kapitálu bez nutnosti uplácet?

A tak se nabízí otázka – jestliže hl.m. Praha nemá a odmítá páky na to, jak regulovat to, co si kdo kde postaví, zvláště pokud se jedná o vlastníky velkých rozvojových ploch, nač je potřeba zřizovat poradní sbor rozhodující o budoucím vývoji Prahy? Bez legislativních změn a fundamentálního posunu v našem vnímání soukromého vlastnictví totiž implementace ani těch sebelepších návrhů a řešení nebude možná. Do nebe volajícím příkladem jest Rohanský ostrov, na který v debatě upozornila historička umění Kateřina Bečková. Tento celoměstsky důležitý prostor byl nedávno odprodán a město tak nad ním ztratilo veškerý vliv. Radní Hudeček sice nad tímto údajně nevratným rozhodnutím projevil lítost, stále se však zdá, že vedení Prahy chce i nadále volný trh zaměňovat s anarchií bohatých investorů.

Existuje zde tedy reálné riziko, že nový územní plán, jehož ambicí je být jednodušší a flexibilnější, se sice možná stane nástrojem k odstranění korupce, zároveň však dá volnější ruku soukromým investorům a celkově usnadní rychlejší development. Je nutné ocenit nápady a návrhy, na kterých se účastníci MOZD v průběhu odpoledního programu u čtyř tématicky odlišených kulatých stolů shodli. Navržen byl zelený prstenec (tzv.green belt) kolem hranic Prahy, omezení automobilové dopravy v centru, další vylepšování pražských nábřeží, či prohloubení komunikace mezi městem a veřejností. Nesmíme však zapomínat na to, že bez řešení příčinných faktorů současných problémů, které jsou v drtivé většině strukturálního a ideologického charakteru, lze pozitivní změnu očekávat jen těžko, nebo případně jen v podobě, která nebude udržitelná z dlouhodobějšího hlediska. Jednoduše totiž není možné pozitivním směrem měnit město, aniž bychom změnili také sami sebe a způsob, kterým jsme o městu a městském prostředí ochotni uvažovat.

Autorka: Michaela Pixová

Komentáře: 5 leave one →
  1. Martin Kloda permalink
    5.5.2012 11:05

    Pár poznámek:
    -jak by teda měla ozvučná deska fungovat, aby měla smysl? O tom sám uvažuju, představa že se 60 osobností na něčem konkrétním shodne je hodně odvážná, takže reálný je skutečně asi jen „panel“ námětů.
    -co to znamená regulovat? Starý územní plán byl rigidní, v něčem příliš konkrétní, v něčem příliš hrubý, málo flexibilní, takže změny byly úžasným korupčním nástrojem. Přímá regulace nikdy nevyčerpá všechny možnosti, nenajde vždy nejvhodnější řešení, rychle zastarává. Může mít řadu nechtěných vedlejších efektů které nakonec působí proti původnímu záměru. Poměrně efektivním, ale náročným nástrojem je regulace nepřímá – například stanovení maximální možné rychlosti zastavovaní území a rozprostření výstavby do delšího období může eliminovat módní vlny a rychlý kapitál. Velmi rozumný způsob nepřímé regulace je parcelace rozvojových území na klasickou městskou strukturu – více menších staveb namísto monobloků.
    -jaký má být současný urbanismus? Corbusierovské omyly rozvolněných slunečních měst, nebo účelná struktura blokové zástavby s pevně danou parcelací a rozhraním mezi veřejným a soukromým prostorem?
    -každé město má své klady a zápory. Určitě by stálo za to problémy Prahy víc prozkoumat a porovnávat s jinými městy. Brát si příklady místo vytváření nových teoríí o urbanismu.
    -bez aktivní veřejnosti požadující maximální informovanost se těžko něco změní

  2. Adam Gebrian permalink
    5.5.2012 11:34

    ‚Naprostá většina městského majetku byla rozprodána či zprivatizována …‘ Opravdu? Máš Michaelo nějaké podklady, které to potvrzují?

  3. 7.5.2012 11:03

    Máš Adame pravdu, je to zavádějící. Zprivatizovaný majetek městu vlastně ani nikdy nepatřil, za komunismu byl pouze pod jeho správou, tudíž je blbost, že byl veškerý městský majetek zprivatizován. Mám trošku tendence se uchylovat k jedné odborné studii, která nakládání Prahy se svým majetkem popisuje velmi detailně, zaměřuje se však především na oblast historického centra. Je pravdou, že tendencí Prahy bylo v této části města během deseti let po revoluci rozprodat, co se dalo. Ale to samé neplatí o zbytku města. Takže se omlouvám.
    Jinak doufám, že se nezlobíš, že se tak negativně vyjadřuji o architektech .) je to myšleno spíš obecně, nerada bych, aby si to ti, kteří to myslí dobře, brali nějak osobně. Já mám architekty ráda🙂 jen mám pocit, že z hlediska rozvoje města je jejich pověření kapánek nad-dimenzované. Samozřejmě existujou výjimky mezi architekty, stejně jako existujou i sociální geografové neoliberálové, bohužel…

  4. 7.5.2012 11:25

    Ke komentáři pana Klody – sama netuším, jak by měla ideálně ta deska fungovat, ovšem tím článkem jsem chtěla upozornit hlavně na největší svízel celého toho snažení. Mě připadá, že je celkově i zbytečný, abychom se scházeli, dokud město povede ODS, nebo dokud ODS nezmění způsob svého uvažování. Jinak budeme jen nástrojem k legitimizaci politiky ODS. Dle mého názoru jsou nutné změny v národní legislativě a je potřeba nějak nově formulovat, co je to veřejný zájem a jaká práva má veřejnost či stát při vymáhání jeho dodržování. S tím pak souvisí i povinnosti investorů a soukromých vlastníků. Dokud bude soukromé vlastnictví nedotknutelné, tak při vší úctě se to město v průběhů příštích desetiletí promění v nechutnou a nevkusnou změť. Ono je ovšem těžké vnucovat nějaký vkus, estetiku, či smysl pro zodpovědnost a dlouhodobou udržitelnost obyvatelstvu, které je dlouhodobě postrádá. Stačí se podívat jak vypadá předměstí českých měst a jaké hrůzy si tam lidé staví.

    Jinak těmi regulativy nemám na mysli žádnou rigiditu, spíš právě něco na způsob regulace jak jí popisujete vy sám, tj. jasně stanovit hranice, co v dané lokalitě už nesmí být, kolik pater je max. apod, nebo třeba stanovit nějakou parcelaci, aby kupř. nevznikaly právě ty monobloky. Stejně tak by se mělo i průběžně monitorovat – zdůrazňuji průběžně a flexibilně – co zrovna v dané lokalitě je či není potřeba. Pakliže kupř. někde zejí prázdné kanceláře, pak je asi blbost v té lokalitě stavět další. Stejně tak si třeba musím také říct, co je v té lokalitě potřeba, co tam chybí a podle toho pak směřovat tu novou výstavbu. Třeba v centru by dle mého názoru mělo vznikat více bytů a méně hotelů a kanceláří.
    Komu se to nebude líbit, bude se buď muset přizpůsobit, nebo stavit jinde. My se tu pořád oháníme korupcí jako nějakou příčinou toho, proč to město vypadá tak, jak vypadá, no ale co když teď tu korupci odstraníme uvolněním UP a ti stejní aktéři budou moci postavit to, co postavit chtějí a my jim to ještě usnadníme tím, že už nebudou muset uplácet?

    K otázce jaký by měl být současný urbanismus? Myslim, že velké urbanistické teorie jsou dost nebezpečné, zvláště v tak heterogenním prostředí, jakým je Praha. Do značné míry by o tom prostoru skutečně měli rozhodovat hlavně lidé, ačkoliv pochopitelně v debatě s odborníky, protože jinak by to také mohlo dopadnout všelijak. Každý by totiž nejradši bydlel někde daleko od všech, nejlépe v obklopení lesa, to ale není reálné. A právě já si myslím, že město by mělo veřejnost aktivizovat, mělo by do těch lokalit posílat odborníky, a tu komunikaci usnadňovat, nikoliv házet lidem klacky pod nohy. Lidé si myslí, že nic nezmění, protože jim vždy každý projekt představen až po jeho schválení. Kdyby se ale někde udělala velká vývěsní cedule, napsalo by se – ten a ten den se bude rozhodovat o podobě vašeho parku – tak by tam ti lidé třeba přišli, muselo by se to ale uspořádat v té lokalitě, nikoliv někde na radnici, kam se mnozí nedostanou, protože ty městské části jsou mnohdy dost rozlehlé.

    S těmi teoriemi myslím souvisí i to, že skutečně není nutné vytvářet nějaké nové teorie, ale dokonce je nemusíme ani přebírat. Podle mě je spíš lepší každou lokalitu řešit individuálně, ale samozřejmě i s ohledem na její širší souvislost s okolím a celým městem. U každé té lokality si pak říct, jaké jsou naše možnosti, jaké jsou alternativy, a pak nechat lidi rozhodnout, co z toho tam chtějí.

  5. Lucie Doleželová permalink
    18.7.2012 23:28

    Dobrý den Michelo,

    v mnoha bodech bych váš text podepsala. Mimochodem už druhý měsíc píši panu radnímu Hudečkovi, že bych se na panelu ráda podílela. Jednak mám doktorát z urbanismu a za druhé jsem si rovněž všimla, že mezi architekty není ženská reprezentace. Také mám téměř desetiletou zkušenost ze studia a života ve francouzské a německé metropoli a o rozvoj Prahy se stále zajímám (právě Maniny a Rohanyský ostrov a Bubny). I když přiznám se, mé původní nadšení pouštět se do přímých diskuzí a přesvědčování politiků značně ochablo. Když mě slyší někdo z příznivců ODS nebo z developerů mluvit o úloze městské správy, tak mě raději asi slyšet něchtějí. Přesně jak to popisujete.

    Posledně mě šokoval kdosi od velkého developera a vlastníka většiny rozvojových ploch v Praze (kdo je to? Adame Gebriane), že zjistili, že developeři v zahraničí kupují již městem zasíťované a infrastukturou vybavené pozemky s hotovou regulací za „nízké“ ceny. Toť opravdu objev, který už téměř deset let přednáším: že strategické pozemky města NIKDE NA ZAPAD OD PLZNE NEPRODAVAJI, ale samy pripravi, aby mohla rozvoj ovlivnovat. Na druhou stranu Praha ale developera dělat neumí, nemá na to lidi, ale ani nechce umět.

    Kdo ale vůbec u nás v současné době dělá urbanismus a píše o něm? Pořizovatelé nebo zpracovatelé územních plánů již jen běží překážkový běh s paragrafy, na koncepci a opravdovou strategii není čas. Strategii dělají lidé z rozvoje města, ale je vždy sto stran analýz, SWOT a cíle se vůbec nepromítají do území. Architekti se zabývají tím, čemu já říkám urban design. To je dobré na menším měřítku, ale koncepci rozvoje území to také neřeší. Urbanismus je skutečně spolupráce více oborů. Já právě geografy s jejich pohledem na věc velmi oceňuji. Na worshopu v Ústí nad Labem jsme tuto spolupráci dokonce vyzkoušeli. Do návrhu regenerace Předlic jsme zapojili i sociology. Výměna názorů byla zajímavá a architekti měli hned o čem šířeji přemýšlet.

    A poslední bod: Pařížský územní plám má po odečtení zeleně jen dvě barvy. Ale stovky stran regulace pro jednotlivé oblasti. Změny plánu tedy téměř není nutno pořizovat,, Město je vlastně postavené, už se jen přestavuje. Ale předpisy si tam nikdo nedovolí porušovat.

    Ad. Martin Kloda (ahoj Martine): jsem také proti územnímu plánu, který se blíží regulačnímu, to je jasné. Regulační plán se v zahraničí nepořizuje jako hlavní plán ani pro velké rozvojové plochy. Ty mají jakýsi směrný plán a ten se upřesňuje. Neboť vývoj dvacetileté výstavby nikdo nedokáže odhadnout a pokud to dokonce naprojektuje, tak je to většinou zárodek dalších problémů.
    Komu mé zkratkovité poznámky nestačí, klidně napište, dovysvětlím.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: