Skip to content

Revitalizace města: 6 bitevních polí

23.11.2012

Příspěvek Tomáše Vícha na Konferenci k desetiletí Společnosti Petra Parléře, o.p.s.

O KRÁSE A ROZPADLOSTI MĚST, 11. 10. 2012

Kritický příspěvek, více o rozpadlosti než o kráse měst.

50 let město desurbanizuje, bředne a kašovatí.

40 let víme, že to je špatně, ale dál stavíme zónové město na místo komplexního smíšeného města krátkých, vzdáleností. Všichni to víme, mluvíme a píšeme o tom, ale Město samotné, ÚRM, městští památkáři prostřednictvím developerů nadále zvětšují měřítka, budují administrativní a nákupní centra, boří historickou zástavbu. Obyvatelé expandují do satelitů. Staví se předražené dálniční okruhy. Vše navzdory odborné a dnes již i probuzené aktivní občanské veřejnosti. 

 

Praha Chodov, 2012

 

Chápeme-li symbolicky město jako živý organismus, svého druhu korálový útes, živé tělo, což velmi pomáhá v porozumění souvislostí ve městě, uvědomíme si roli a funkci jednotlivých tělesných orgánů města.

korálový útes

Že má vlastní urbánní ekonomii, ekologii a sociologii.

Že je schránkou lidského společenstva jako včelí úl, vosí hnízdo nebo termitiště.

Že stojí na zemi, dýchá vzduch, pije vodu, konzumuje a vyměšuje.

Že rastr ulic je zároveň kostrou a krevním řečištěm. A tak můžeme pokračovat, že inženýrské sítě jsou lymfatický systém, elektrické a telekomunikační rozvody jsou nervová soustava, zástavba obytných domů masem, parky plícemi města, kulturní a sportovní stavby jako divadla, galerie, stadiony jsou očima, ušima a vůní města, muzea pamětí města, školy, administrativní a vládní budovy mozek, kostely a hřbitovy nesou duch města. Tolik poetická symbolická vize.

Chápeme-li tedy město jako organismus, snadněji vidíme, čím trpí města 21. století, nejen Praha. Jaké jsou jejich nemoci se kterými musí bojovat, pokud chtějí přežít. Takto principiálně chápu revitalizaci. Chceme-li městorevitalizovat – obrodit, ozdravit, probudit, uvědomit si ho, je praktické určit diagnózu, tedy to co jej trápí, díky čemu chřadne a ztrácí na síle. Po letech diskuzí, pozorování a zkoumání terénu jsem došel k závěru, že dnešní města trpí 6 neduhy o jejichž vymýcení se vede boj.Revitalizace je boj o přežití města, který dnes  reálně vedeme na 6 frontách. V Praze vykrystalizovala v průběhu let specializovaná občanská sdružení, která tyto specifické hodnoty hájí, nebo naopak upozorňují na zásadní chyby. Které to jsou?

 

1. přetěžování přebujelého dopravního skeletu

Kritiku nekoncepční dopravní politiky si vzalo za své občanské sdružení  Auto*mat. Jde mu především o to, že stavíme město dlouhých vzdáleností na místo krátkých. Důsledkem takového chování je nestřídmost ve využívání automobilové dopravy a z toho plynoucí přetěžování a překrvování dopravního řečiště, způsobující, že město je plné smradu, hluku a smogu.

Jako ukázkové negativní příklady lze uvést nákupní centra v Čestlicích, na Zličíně, administrativní centra v Michli a na Pankráci, s tím spojený růst obytných satelitů bez pracovních a nákupních možností a snahy o změkčování zákonných hygienických limitů hluku. Naopak pozitivním vkladem je, nebo by bylo, budování nových tramvajových tras, posilování příměstské železnice, nebo ještě lépe budování multifunkčního kompaktního města. Stručně vyjádřeno – realizace města krátkých vzdáleností.

zácpa 

 

2. zastavování parků

Hlavním zastáncem boje proti kácení stromů a obecně proti úbytku přírodních porostů ve městě i v širších územněplánovacích souvislostech je o.s.  Arnika. Negativními příklady mohou být mnohaleté úsilí o zástavbu tzv. Trojmezí, snahy zasáhnout do Kunratického lesa na Horních Roztylech nebo na Parukářce. Obecně se tento problém dotýká nového fenoménu zástavby zelených prostor panelových sídlišť, ztráty jedné z mála kvalit, kterou sídliště mají. Odstrašující je i kácení aleje, charakteristického znaku Klánovic. Rád bych uvedl pozitivní příklad, ale víte o nějakém novém parku za posledních 50 let?

zastavování parků

  

3. demolování stavebního dědictví

Starou pražskou zástavbu hájí o.s. Klub Za starou Prahu. Klub už 112 let brání sebepoškozování Prahy a prosazuje její regeneraci, rehabilitaci, revitalizaci a rekonstrukci. Protože znovu a znovu vidíme chátrání a demolice historických budov, fasádismus, nebo podivné stavby nepravých replik, které nikdy neexistovaly, podobně jako rukopisy Královédvorský a Zelenohorský. Mějme na paměti demolice Nádraží Těšnov a Špačkova domu, neboť dnes hrozí nová mementa – demolice Žižkovského nádraží, domu na nároží Opletalovy nebo Revoluční ulice. Jako příkladnou je možno uvést revitalizaci domu Langhans ve Vodičkově ulici, kde se potkala snaha o zachování historické části domu s jeho kontextuální dostavbou.

demolice v Opletalově ulici v Praze, 2012

 

4. ztráta genia loci

Na komplexní problematiku zachování a rozvíjení genia loci není a asi ani v dohledné době nebude specializované občanské sdružení. Je to věc o kterou tradičně pečují básníci, umělci, filozofové, historici, psychologové a sociologové. Bylo by dobře, aby se k nim přidali i architekti, urbanisté a politici.

Ztráta genia loci zpravidla vede ke ztrátě identity. Je jevem rozvoje moderní společnosti, globalizace, mluví se o identitární panice. Je zdrojem závad uspořádání měst. Rušení tradičních funkcí na tradičních místech vede ke ztrátě paměti a zakotvení ve světě, zmatení hodnot, ztrátě hrdosti a sebedůvěry města, jeho obyvatel a v širším měřítku státu, národa. Přežijí ti, kdo si své vědomí souvislostí, know how – kořeny, zvyky a tradice podrží. Genius loci je to velké „ONO“, kde se město ukazuje jako kulturní projekt, jako civilizační úkaz. Genius loci nese étos, na který můžeme být v neděli odpoledne hrdí. Ne na výstavbu metrů krychlových zástavby v někdejších parcích nebo místo historické zástavby města, ne kilometry dálnic a okruhů a tisíce parkovacích míst v podzemí. Mělo by nám jít o vědomé znovuobjevování logiky a smyslu každého jednotlivého originálního města a zpevňování jeho stavební konstituce, budování nových vrstev, ne o boření starých. To se často účelově plete a dochází k parazitování a týrání „zvířete“ města.

Zřejmými příklady ztráty genia loci je přerod míst na kulisy turistické zóny bez původního charakteru, jako je Pražský hrad bez vlády a bez obyvatel, nebo Staroměstské náměstí bez radnice. Jako pozitivum je dobře uvést zachování Národní knihovny v centru Prahy včetně budov univerzit.  Bylo by vynikající, kdyby se i studentské koleje vrátili do centra, např. na postupně zastavovaný Rohanský ostrov.

hologram Staroměstské radnice od 4A – Dejmková, Pavle, Pouzar, Stratílek, 2010

 

5. tajení záměrů

Nešvar utajování stavebních záměrů v posledních pěti letech vede k exponenciálnímu nárůstu vzniku občanských sdružení zabývajících se mapováním a kritikou jednotlivých záměrů. Je to dnes už jen v Praze okolo šedesáti iniciativ a občanských sdružení jako Letná sobě!, Karlín sobě, Žižkov sobě, nebo Pražské fórum interpelující přímo na Magistrátě, či PragueWatch mapující a komentující celou Prahu na internetu. Když však už jsou v oběhu petice a lidé na demonstracích a „oheň na střeše“, tak už je většinou pozdě „něco řešit“.

Klíčovými problémy je nechuť developerů k participaci veřejnosti, k architektonickým soutěžím, korupce veřejné správy vedoucí k aplikaci ruského modelu řízené demokracie. Východiskem by byla existence infocentra, kde by byly všechny náležitosti stavebních záměrů pohodlně a přehledně dostupné, kde by byla umožněna medializace konkrétních problémů, tak aby se aktivita obyvatel stala vítaným zdrojem informací pro připomínkování i samotné koncipování stavebních záměrů. Prostě otevřená občanská demokracie.

výstavba nákupního centra Galerie Stromovka v Praze na Letné, 2012

 

6. neregulace

Zadávání, tvorbu a správu územněplánovací dokumentace mají na starosti ministerstva, města, obce pod vedením politické reprezentace. Revitalizace není složitá, ale vyžaduje komplexní a koordinované uvažování, plánování, nový způsob jednání, zodpovědnost a garanci. Revitalizace postupuje od celku k detailu. Detaily vytvářejí zpětnou vazbu ke korekci komplexních jevů. Chápeme-li revitalizaci dobře, nabízí ekonomická, ekologická, sociálně udržitelná řešení a nastoluje mír, neboli vyvážený stav bez přebytků či deficitů na jednotlivých stranách. Revitalizace podporuje iniciační body, energetické zdroje města, které umožňují další aktivity. Nerozumíme-li jak město funguje, co ho léčí nebo ničí, jsme sami proti sobě. Město je dnes již pro většinu obyvatel domov a přirozený habitat.

Dnešním problémem je, že samosprávy nenesou zodpovědnost za revitalizaci města a vymlouvají se na ztrátu svobody podnikání. Pravdou ale je, že město je bohaté a investoři prosperují tehdy, když nevynakládají energii na regulaci, která jim nepřísluší a kterou nemohou při nejlepší vůli sami svými prostředky komplexně zajistit a obhájit. Na závěr bych rád zdůraznil dvě věci:

*    Samosprávy měst musí prostřednictvím územních a regulačních plánů definitivně skončit s desurbanizací a začít s revitalizací a reurbanizací města a chopit se své nezastupitelné zodpovědnosti.

*    Budování města pro život závisí především na vůli to udělat.

 

Autor: Tomáš Vích

One Comment leave one →
  1. jan permalink
    23.11.2012 21:47

    no co mužeme dělat,když radní rádi berou a povolej stavět kde se dá.Hlavně že penízky do kapes tečou!!!Je nás málo na defenestraci za zaáchranu staré Prahy.76hans

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: