Skip to content

Návštěva vietnamského obchodního a kulturního centra Sapa

23.9.2013
P1180795

Kačerov – sraz u zastávky autobusu č. 113

V sobotu 21. září jsme zahájili podzimní semestr Lidové školy urbanismu komentovanou prohlídkou Sapy, vietnamského obchodního a kulturního centra v městské části Praha 12. S odbornicí na vietnamskou migraci do Česka, Terezou Kušnirákovou, jsme se setkali v 15 hodin na zastávce autobusu č. 113 na Kačerově. I před podmračené počasí byla účast hojná – okolo čtyřiceti návštěvníků. Ačkoliv akce probíhala nezávisle na v ten samý den probíhající události „Zažít město jinak“, do konceptu odlišného prožití Prahy vlastně skvěle zapadala. Prahu účastníci procházky toho dne skutečně zažili jinak – možná mnohem radikálnějším způsobem než ti, kteří si paralelně užívali ulic, v nichž byla parkující auta nahrazena stánky a kulturou. Mnozí z nich mohli poprvé zažít Prahu coby skutečně multikulturní město – tedy takové město, kterým by Praha mohla být, kdyby měla své přirozené etnické enklávy (China Town, Little India apod.). Komentovaná procházka přitom přinesla spoustu nových informací a zjištění i těm, kteří již lokalitu předtím navštívili, nebo do ní běžně jezdí nakupovat.

Účastníci zájezdu berou Sapu útokem

Účastníci zájezdu berou Sapu útokem

Ještě než jsme vstoupili do areálu, Tereza Kušniráková nás instruovala, že není vhodné v areálu fotit velkými foťáky. Lidé v Sapě nebývají příliš nadšení z novinářů, kteří o nich často píšou všelijaké bludy. Dále si máme  dát pozor na auta, v areálu se nedodržuje silniční zákon, jde o soukromý pozemek. Navíc podobně jako v Asii platí pravidlo „silnější vyhrává“, tj. lidé se vyhýbají autům, malá auta větším autům a podobně. Také jsme se dozvěděli, že do areálu přicházíme v den oslavy poloviny podzima, to je prý něco jako dožínky. No ale stal se z toho spíše den dětí a tak byly v areálu různé atrakce pro děti, respektive pouť. Kupodivu však atrakce téměř nikdo nevyužíval. Přestože se prý sobotu v Sapě za jediný den otočí cca 7000 lidí z celého Česka, areál působil celkem poklidně.

Jak jsme se od Terezy Kušnirákové dozvěděli, Sapa není ve skutečnosti žádná komunita a nikdo v areálu tohoto centra ani nebydlí. Jedná se o prostor, kde se dělá obchod, nebo vyřizují různé jiné záležitosti, jež ve většině případů nesouvisí se soukromým životem pražských obyvatel vietnamského původu. Nejedná se dokonce ani o nějakou obzvláště soudružnou komunitu. Když se v Sapě objeví krajan bez povolení k pobytu v ČR, ostatní Vietnamci jej údajně vyženou pryč.  To je vcelku pochopitelné vzhledem ke skutečnosti, že paranoidní čeští policisté, xenofobně považující Sapu za rejdiště kriminálních živlů, podrobují naše vietnamské sousedy důkladnému dohledu. V areálu prý bývají až čtyřikrát do týdne. Nikdo proto nechce riskovat své vlastní problémy. Octne-li se Vietnamský občan v Praze bez dokladů či patřičných razítek, v Sapě pomoc pravděpodobně nenajde. Ti nejzranitelnější se tak stávají ještě zranitelnějšími, často odkázáni zcela sami na sebe. Dále jsme se dozvěděli, že Sapa je přes noc prakticky liduprázdná. Zavírá se zde v 22 hodin, pak už v areálu bývají jen recepční a sekuriťáci. Zvěsti o tom, jak v areálu kvete tajný obchod s drogami, jsou tedy značně mimo realitu. Pěstírny marihuany zde nenašli ani policisté s infrakamerami. Také jsme se dozvěděli, že i mezi vietnamskými Pražany se začali vyskovat lidé bez domova. Jen v okolí Sapy, tedy v Libuši, jich prý je asi šest.

Vchod pro pěší

Vchod pro pěší

Další zajímavostí je to, že Sapa dříve bývala masokombinát. Dnes si areál pronajímá společnost Saparia, stále ještě však nedošlo na zkolaudování na jeho nynější účel. Stavební úřad MČ Praha 12 si údajně tuto změnu nechává jako tajný trumf, s jehož pomocí může lidi v Sapě vydírat – kupř. nakazovat bourání černých staveb apod., třebaže tyto zde byly již v době, kdy ještě Sapa bývala masokombinátem.

Mimochodem, Sapa není zkratka, jak si někteří lidé mylně myslí. Sapa je vietnamské město, prý něco jako naše Pec pod Sněžkou. Vietnamci si tento jednoduchý název údajně vybrali proto, aby jej Češi uměli vyslovit bez komolení. Co se nicméně interakce s Čechy týče, Sapa se pro ně otevřela až v roce 2008. Do té doby byla Sapa pro veřejnost uzavřena.

Co dalšího se v Sapě děje? Je možné se tam kupř. učit vietnamsky, chodit do školky, nebo do lékárny. Je zde svatební salon, lékaři, neziskovky, budhistická svatyně, slaví se zde narozeniny, pohřby… Zároveň zde nesídlí pouze Vietnamci, celkem tu je 16 národností. Kupř. také Číňani, Ukrajinci, Turci, nebo Poláci a další. Jednotlivé uličky v tržnici jsou řešeny stejným způsobem jako ve Vietnamu, tj. co ulička, to jiné zboží. Je tu třeba ulička s ratanovým nábytkem, ulička se světýlky, ulička se šperky… Vzájemně se odlišné druhy zboží nemixují.

Tento pán prý bojuje za to, aby Pražané neměli ze Sapy strach

Tento pán prý bojuje za to, aby Pražané neměli ze Sapy strach

V průběhu procházky jsme také navštívili pagodu a budhistickou modlitebnu, do které nás pustila milá paní, která se o pagodu a svatyni stará. V pagodě se k našemu překvapení nachází také fotografie Václava Havla, obklopená vším, co měl Havel rád, jako kupř. cigarety. Vietnamci v Česku údajně Havla velmi uznávají a mají v oblibě. Proto ho také uctívají ve své svatyni. Vedle svatyně se pak také nacházale velká pec, s pomocí jejíhož dýmu lze posílat různé obětiny svým příbuznám, ať jsou kdekoliv na světě. V Sapě je možné si koupit třeba papírové auto, spálit ho v peci a kouř symbolicky poslat svému příbuznému ve Vietnamu.

Průvodkyně Tereza poté návštěvníkům také koupila „moon cake“, zákusek, který se podle vietnamského zvyku má sdílet s ostatními. Jeden z účastníků se úkolu zhostil a měsíční koláček začal krájet a ostatním rozdávat.

Někteří lidé posléze začali nakupovat místní zboží. Někteří už přesně věděli, co chtějí, jiní byli ohromeni extockým sortimentem. Navštívili jsme také vietnamskou cukrárnu – v sklenicích byly v sladkém nálevu naložené různé pochutiny – želé, fazole, všelijaký rosol a luštěniny. Vyzkoušeli jsme půl-litrový kelímek směsi ze všech druhů, zasypaný ledovou tříští. Jiní si opodál koupili pravou vietnamskou kávu od trhovce s mobilní prodejnou. V samém závěru se všichni rozutekli do všelijakých restaurací. Někdo na šnekovou polévku, jiní na pho, nebo na pečený bůček. Někdo navštívil i místní supermarket. Z areálu už se pak účastníci dopravili každý po své vlastní ose.

Procházka se opravdu vyvedla a možná bude potřeba jí znovu zopakovat. Spousta lidí se v onen den snad přesvědčila o tom, že štvavé články o vietnamské kriminalitě nemají příliš pevný základ, a že vietnamské centrum navzdory domněnkám Ministerstva vnitra nepředstavuje pro své okolí ani pro Prahu žádné zvláštní nebezpečí. Snad byla i tato procházka, třebaže hromadná a organizovaná, jedním z mnoha krůčků na cestě v boření bariér mezi Pražany a našimi vietnamskými sousedy.

Jedna z komentovaných zastávek

Jedna z komentovaných zastávek

Pagoda se svatyní

Pagoda se svatyní

Modlitebna

Modlitebna

Sdílení "měsíčního koláčku"

Sdílení „měsíčního koláčku“

Pravá vietnamská káva

Pravá vietnamská káva

Skoro jako ve Vietnamu

Skoro jako ve Vietnamu

Vietnamská cukrárna - místo dortíků fazole a želé v sladkém nálevu

Vietnamská cukrárna – místo dortíků fazole a želé v sladkém nálevu

V Sapě mají i "nevěstu"

V Sapě mají i „nevěstu“

Místní mateřská š

Místní mateřská školka

Pečený bůček, místní specialita.

Pečený bůček, místní specialita.

Autorka: Michaela Pixová

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: